Chybová zpráva

Deprecated function: The each() function is deprecated. This message will be suppressed on further calls ve funkci _menu_load_objects() (řádek: 579 v souboru /mnt/data/accounts/l/lefiath/data/www/lefiath/includes/menu.inc).

Zpět na blog

Metro: Last light - 8/10

Netypická post-apokalyptická střílečka z moskevského metra, pokračování úspěšného kusu Metro 2033 na motivy stejnojmenného knižního hitu, hra, která jde na věc trochu jinak a proto je třeba řešit něco víc než jen číselné hodnocení.

Protože jsem skalní fanoušek první hry, vyhýbal jsem se recenzím, dokud jsem nebyl aspoň v polovině hry. Jestli jste ji ještě nehráli a těšíte se na ni, nebojte se, nic zásadního vám nevyzradím, pokusím se s minimem spoilerů informovat jak veterány, tak navnadit nováčky, protože si myslím že tuhle hru by měl zkusit každý, komu nevadí střílečky a kdo má rád zajímavý příběh a post-apokylaptickou tématiku.

Pokud vám to z úvodu nebylo jasné, postapokalyptický svět metra je úspěšná série knih, na kterou neméně úspěšně v roce 2010 navázali 4A Games s hrou Metro 2033. Hra se v řadě věcí držela stejnojmenné knižní předlohy, i když některé části byly kvůli hratelnosti a rozpočtu změněny nebo úplně vypuštěny. Pokračování přináší unikátní příběh, který volně navazuje na události svého předchůdce. Měli bychom si tedy říct co Metro: Last Light vlastně je. Není to jen tak obyčejná střílečka - pokud chcete, boje si užijete do sytosti, ale hraje až druhé housle. Jsem člověk co vyhledává hry se zajímavým příběhem, ale neomezuji se ani v dobré hratelnosti - chci se bavit a zároveň konzumovat zajímavé dění.

Jednu věc si na začátku nemůžu odpustit - ano, Metro: Last light je hodnoceno jako jedna z nejlépe vypadajících her součastnosti. Malé ukrajinské studio ukazuje, že nejsou zapotřebí milióny dolarů, ale stačí skutečný talent a schopnosti. Hra vypadá ve většině případů skutečně skvěle, prostředí jsou zpracovaná s úžasným smyslem pro detail a s lehkostí budují fantastickou atmosféru. Rádi se chlácholíme tím, že na vzhledu přeci nezáleží, ale při shlédnutí té nádhery musí i největší pochybovač nebo pokrytec uznat, že by hra přišla o část svého kouzla. O to víc jsou pak vidět občasné díry v kabátu, jako obličeje postav, které balancují mezi přijatelnými (hlavní postavy) a ohavnými (řada nepřátel a běžných NPC). Nejde o nic zásadního, spíš to udiví, protože vedle brilantního designu prostředí se nabízí konspirační teorie, podle které postavy musel dělal někdo, kdo měl blízko k sérii Elder Scrolls a lidem z Bethesdy, kteří taktéž prosluli svojí (ne)schopností vytvářet normálně vypadající lidské postavy. Zdůrazňuji to, protože jedna z prvních postav, které ve hře uvidíte (mimochodem jedna z hlavních postav minulé hry, která se zde jen mihne), má gumové nafukovací vlasy! Přísahám, není to ani na úrovni paruky, rovnou gumové vlasy! Ehm... kromě těch několika přešlapů vše vypadá vskutku vyjímečně. Kdo by si ale myslel, že zpracování hry je její hlavní tahák, je na omylu. Skvělý kabátek halí hru, která není pro každého.

Příběh sice začíná pomalu, postupně ale se slušně rozvíjí a autoři zvládají dávkovat děj a atmosféru s takovou grácií, že jsem s uspokojením musel uznat, že kvality prvního dílu v některých momentech překonali. Brutalita a těžkost, která vás celou hrou provází, se nemůže s první hrou vůbec rovnat. Znovu se vžijete do kůže Arťoma, hrdiny z prvního dílu, který je obdařen jistými nadpřirozenými schopnostmi, které ho předurčily k důležité roli v tomto bizardním novém světě. Jedním z výrazných rozdílů mezi hrou a knihou je potlačení nadpřirozena - pokud jste Metro 2033 hráli a přišlo vám, že je tam hodně paranormálních jevů, pak vězte, že v knize tvoří ještě mnohem větší součást celého příběhu. Bohužel Last light se od této náplně výrazněji odprostilo a i když podivné výjevy nechybí, jsou víc na pozadí a nevěnuje se jim taková pozornost. Fungují víc jako součást světa, který procházíte, ale jako kdyby se vytratilo tajemno, zmizel strach a respekt a vše přešlo do trochu reálnějšího tónu.

Jinak je vše mnohem dospělejší, děsivější a depresivnější, autoři se nebojí vám kulisami demonstrovat hrůzy, kterým byl svět vystaven. Tím působivější ale výsledek je. Tohle není hra, kterou budete hrát jen kvůli střílení. Takoví lidé budou spokojeni s hrami typu Call of duty, které bezvadně zvládají jednoduchou hratelnost. Kdo hledá bohatý, zajímavý a napínavý příběh a úchvatnou amosféru, právě našel. Jde o hru, kde se budete chtít zastavit a prohlédnout si vše kolem, kde budete šmejdit postranními cestičkami a hledat munici, vyhledávat zákoutí plná stále patrného utrpení. Pokud ne, proběhnete jí poměrně rychle a je možné že budete zklamání - jestliže vás podobné téma nepřitahuje a silný příběh není to co u her hledáte, bude pro vás celé Metro jen suchou jednohubkou, protože přehlédnete vše, kvůli čemu se do první hry zamilovaly tisíce skalních fanoušků.

Příběh je přímočařejší a černobílejší (v prvním díle nebylo jasně definováno co je zlo, s ohledem na provázanost s knihou jste se nehnali za "záchranou světa", ale plni pochybností dělali to, co jste považovali za nejlepší), ale díky tomu mohli autoři lépe připravit půdu pod nohami a jednotlivé části víc propracovat. Pokud bylo něco, co mě v původní hře mrzelo, tak to byla krátkost jednotlivých lokací. Ano, vše se měnilo, což bylo super, ale často jste si to neužili tak, jak byste chtěli. Sledování knižního příběhu pomáhalo v rozmanitosti, ale i škodilo, protože se stihlo obsáhnout jen něco a některé části na sebe navazovaly jen s obtížemi. Tentokrát se vám dostává jednoduššího, ale celistvějšího příběhu, který silné momenty rozhodně nepostrádá. Stejně jako minule si neužijete žádný multiplayer, ani kooperativní kampaň, sází se na zážitek jednoho hráče. (Buhuhůůů! Já vážně chci prozkoumávat metro s jinými lidmi!)

Dostane se vám velmi krátkého ohlédnutí zpět, veteráni s nelibostí vstřebají změnu osobností jednotlivých postav, které vás předtím srdnatě doprovázely, a pak přijde to nejhorší, představení nové postavy, která vás bude provázet začátkem. Že autoři úplně otočili si uvědomíte v momentě, kdy vám oproti předchozí hře, která byla plná svérázně sympatických postav, jako úplně první věc předhodí tu nejnesnesitelnější postavu v celé hře, která byla přidaná čistě jako ženský element. Ano, není tam proto, že je zajímavé mít silnou ženskou hrdinku v postapokalyptickém světě, ale aby jedny prsa nabořily párkovou sezónu. Takže máte semetriku, která si z vás, zachránce celého podzemního světa, zákeřného stínového vraha, hubitele stovek zmutovaných potvor a bůhví čeho dalšího, dělá legraci a pochybuje o tom, že dokážete vůbec něco trefit. Její komentáře nejsou zábavné - kdyby šlo o kvalitní postavu, neměl bych nic proti, ale tohle je hadrový panák (nebo spíš panna?), který mění osobnost podle toho, jak se scénárista vyspal. Naštěstí po téhle studené sprše se vše v dobré obrací, ale je to promarněná příležitost a zbytečné zahození potenciálně zajímavé postavy. Po několika hodinách kvality příběhu stabilně stoupají a někdy v poslední třetině scénáristé konečně překračují svůj stín, ale úvod do hry skutečně není z nejlepších.

Upozorňuji vás, že před hraním Last light byste si měli zahrát 2033. I když hra funguje samostatně a příběh je celistvý, spousta věcí vám unikne a přehlédnete řadu narážek na první díl. Je to podobně kvalitní hra, která se vedle pokračování neztrácí a vřele vám ji doporučuji. Je to také jedna z mála her, kterou jsem dohrál téměř na 100% a na nejvyšší obtížnost, protože jsem si to tak užíval. Je dlouhodobě k dostání za směšných 10 euro na steamu, a často bývá v akci za 2.5 eura, což jsou dvě piva.

Dál z děje moc neprozradím, ale je třeba zdůraznit, že mimo přežívání v tunelech sledujete vyšší cíle a snažíte se o určitou stabilitu mezi lidmi, kteří i po jaderné katastrofě bojují proti sobě na základě rozdílných ideálů nebo předsudků. Je zde řada slabších míst a nejde o strhující filmový materiál, ale spolu s amosférou, která vás donutí se do světa metra skutečně ponořit, jde o jeden z kvalitnějších herních příběhů. Hra je plná skvělých doplňujících výjevů, které si následně ve filmu představit dokážu - v paměti mi uvízla dlouhá scéna, kdy strýček svým synovcům a neteřím rukama vytváří stínová zvířata a děti nedokážou uhodnout o co se jedná, protože znají jen monstra. Momenty jako je tenhle trvají třeba 5 minut a stojí za to - pokud budete hrou jen probíhat, připravíte se o velkou část obsahu, který Metro tvoří. Skutečně se vyplatí zaposlouchat se do příběhů prostých lidí - většinou vás to nijak neposune kupředu, ale každý rozhovor pomáhá nastínit, v jaké situaci se lidstvo ocitlo. Bohužel to má i stinnou stránku, pokud podobné rozhovory poslouchat nebudete, mnoho vám unikne, protože v hlavním příběhu podobné situace často citelně chybí, nemluvě o tom že se budete nutit do zastavování na každém kroku. Dějová linie a osudy obyčejných lidí působí příliš odděleně a vůbec bych se nezlobil za jejich větší propojení.

Kromě skvělé prezentace, atmostéfy a kvalitního, i když trochu pošramoceného příběhu, hra nabízí i dobrou hratelnost. Původní metro vás téměř celou dobu nenechalo vydechnout a neustálo přicházelo s něčím novým - pokračování zvládá úspěšně navazovat. Zažijete objevování i boj, kterému se v řadě případů můžete vyhnout tichým postupem ve stínech. Postavíte se proti lidem i mutantům, někteří z nich jsou opravdu nepříjemní a dost vás potrápí. Budete v řadě netradičních situcí, které jsou však zvládnuté tak intuitivně, že nebudete odrazeni, ale naopak si je s chutí užijete. Střílení lidí i monster působí uspokojivě, hra má svůj malý unikátní ekonomický systém, díky kterému si na černém trhu čas od času můžete pořídit novou zbraň, nebo vylepšit tu současnou. Nečekejte vysokou variabilitu zbraňového arsenálu, oproti prvnímu dílu toho moc nepřibylo, což hra vyvažuje možností zbraně dál upravovat. (Oblíbil jsem si "ruční kanón" na jeden náboj, který si poradí i s těžkými obrněnci a rozsévá teror v řadách zmatených nepřátel. Tedy jakmile zvládnete znovu nabít, samozřejmě...)

Hra má tak hutnou atmosféru, že někteří z nás následně sami touží po výpravě do postapokalyptického světa.

Konečně se taky víc podíváte na povrch, i když žádný otevřený svět se nekoná. Naopak, momenty v bažinách byly občas extrémně frustrující. Zjistil jsem totiž, že mým úhlavním nepřítelem nejsou lidé, mutanti, ba ani démoni, ale voda! Ano, nepřítel ze všech nejhorší a nejpodlejší. Oproti prvnímu dílu voda neplní jen účel plochy, na kterou nesmíte vstoupit, jinak se ozáříte, ale stejně jako okolní fauna děsivě zvlčila. Je zde i achievement za 10 pádů do vody, který jsem hravě získal, a pokud nejste Mojžíšovo převtělení, získáte ho patrně taky. Je to odporné, otravné, ale naštěstí se to neděje tak často, abyste vztekle hru vypnuli. Ony totiž venkovní lokace vypadají větší než jsou, často nejde rozeznat na co můžete vstoupit a kdy vás čeká radiaktivní lázeň. Takže po několika koupelích zanecháte badatelských choutek a znechuceně sledujete červené vlaječky. Později se to naštěstí výrazně zlepší a autoři vám s radostí předvedou, že venkovní lokace neplní pouze úkol hezkého "křoví", ale že skutečně mají své opodstatnění.

Mnoho lidí kritizovalo rozporuplnou umělou inteligenci, což jsem si nemohl ověřit. Výtky se týkaly především tichého postupu hrou (který je volitelný), kdy se vaše krvavá pouť od tichého zabíjení ve stínech mění v grotesku a nepřátelé vás nezahlédnou dva metry od sebe v relativním světle, nebo ignorují mrtvoly kolegů. Nic z toho se mi nedělo, a pokud jsem se odvážil trochu víc, byl jsem za to potrestán. Takže se domnívám že šlo spíš o nastavení obtížnosti, protože jsem hrál na Hardcore, což doporučuji všem, kteří nejsou úplní nováčci v žánru FPS. Věřím že s vyšší obtížností se snižuje i tolerance detekování hráče, která je zřejmě na normální obtížnost příliš vysoká. Chyby jsem během hry prakticky nezaznamenal, párkrát se trošku rozbily animace postav, ale výsledek byl spíš humorný a ničemu nevadil - pokud jste viděli, že někdo hru úplně odsoudil, protože je plná bugů, šlo spíš o hysterického pitomce.

Největší slabinou, ve které se s mnoha recenzenty shoduji, je nedostatek obsahu a přehnané vodění za ručičku (v některých částech, speciálně na začátku). Hra je o něco delší než předchůdce, ale opět se projevuje přílišná linearita. Víc míst, které můžete prozkoumat, a otevřenější přístup k světu, naplněného zajímavými momenty, které ale můžou být víc rozsekané, by Metru prospěl. Doufám že až přijde trojka, na které se už jistě pracuje, přinese konečně to co si hráči žádají - větší volnost, možnost průzkumu a přitom stejnou měrou provázaný příběh a atmosféru (a kooperativní režim!). Ke hře se momentálně připravují čtyři DLC o celkové ceně 15 euro, která obsah nějakým způsobem nafouknou, vzhledem k ceně ovšem nečekám příliš. Tím se také dostávám k jednomu kontroverznímu bodu, Ranger módu. Jedná se o speciální obtížnost, která byla dostupná jako bonus k předobjednávce, teď už ale v normální hře není a musíte koupit jako samostatné DLC. Lidi se kvůli tomu vzbouřili, protože volba obtížnosti je klíčovou částí hry, na kterou by se nemělo sahat, že? Ačkoliv se mi tahle praktika taky nezamlouvá, musím říct že vyvolaná hysterie je nafouklá bublina ze dvou důvodů - předně, Metro bylo prezentováno tak, že hra na obtížnosti Ranger je taková, jak ji vývojáři skutečně zamýšleli, ale jde o PR žvást. Tato obtížnost vás kompletně zbaví HUDu, udělá vás i nepřátele slabší (realističtější přístup) a výrazně vám ubude nábojů. V žádném případě nejde o obtížnost, na kterou byste měli hru hrát napoprvé, i pokud jste veteráni předchozího Metra. Jde spíš o věc pro skutečné nadšence. Druhý důvod je fakt, že Ranger mod byl v původní hře také dodáván formou DLC. Jeho prodej za dodatečných 5 euro se mi také nelíbí, ale většina lidí si hru užije i bez něj.

Metro: Last light je fantasticky vypadající hra s uhrančivým světem, který nám bohužel neprezentuje dostatečně. Příběh přes silné momenty zevšedněl a někomu může připadat příliš primitivní, na druhou stranu ale skvěle graduje. Hra nepředstavuje zásadní skok od prvního dílu, přináší to, co si fanoušci žádali - víc obsahu a v lepší formě. Jakkoliv hru prezentuji jako silně atmosférickou, nezaostává ani v mechanikách. I když je jasné čemu bylo věnováno víc času, doporučil bych hru naprosté většině lidí, kteří nemají problém s FPS žánrem jako takovým a na hrách je zajímá aspoň trochu víc, než jen mechaniky. Není perfektní a najde se zde spousta maličkostí, ale nic z toho nebylo natolik palčivé, abych Metro nemohl zhodnotit jako skvělý zážitek.

8/10 - Solidních 14 hodin prozkoumávání skvělého světa v dost dobré hře.

Ps. Hudba z dobrého konce hry.

Komentáře

Pěkná recenze, rozhodně lepší než ten žvást na games.cz jinak je asi pravda, že na Normal obtížnost jsou nepřátelé trochu hloupější, přeci jen jsem zažil moment kdy si po tichu odrovnám vojáka a vedlě něj stojí dva další, kteří si ho ani nevšimnou a to náboj krásně cinknul o jeho helmu, ale to mě nevadí, hra mě baví takže až dohraju tak si to dám ještě jednou na vyšší obtížnost a pěkně s ruskym dabingem bez titulků, stejně jako první Metro.

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.